Je to asi rok, co jsem poznal Zdenu Rybára... Stará puška, která má ryze čisté skejtové srdce. Je to dobrých 22 let od toho, co se poprvé postavil na desku a bude na ní lítat do poslední chvíle. Tenhle příspěvěk nebude o bůhví jakém technickém focení, je hlavně o Zdenovi. Životním stylu, kterej jde mimo jakýkoliv mainstream a omezení. Nepoužil jsem žádné blesky, nebylo jak, nebylo místo a hlavně jsem ty momenty nechtěl rušit jakýmkoliv bleskáním. V 90% jsem fotil 1/125 - 1/160, iso 1000-1600, F 2.8. Sětlo bylo jen z okna, lampičky a světla na stěne.
Je to už dlouho, co jsme, se spolu bavili o tom, že by Zdena chtěl vyfotit. V té době jsem ještě netušil, že mluví o focení jak u sebe doma v podkroví vyrábí skejty! Když jsem se o tom dozvěděl, byla to jedna z nejzajímavějších věcí o které jsem slyšel. Neměl jsem ani páru, že budu dělat nějaký blog. Řekl jsem, že sem budu dávat jen ty nejlepší věci... Zdena Rybár tady být musí.
Tady je jeho příběh, jak vyrábí skejty, tak jak mi ho řekl, když jsem s ním byl u něj doma fotit.
"Na skejt jsem se úplně poprvé postavil ve velké rampě ve Vrbně pod Pradědem v roce 1991. Kluci mě párkrát roztlačili do rádiusu a tím mi změnili život. Od té doby se vše točilo jen kolem skejtu. Ježdění na skejtové akce byl velkej zážitek, plnej kamarádství. Po dlouhých letech skejtování si uvědomíš, že má skateboarding neskutečně mnoho podob, které dokážou udělat člověka šťastným. Najednou zjistíš, že nemusíš nic hrotit, skákat šílené dropy a dělat technické věci. Projíždět se ve skateparku mezi ostatníma... Sledovat tu atmosféru kolem.
Každý, kdo jezdí na vysoké úrovni, má problém s lámáním desek... Napadlo mě, proč nezkusit dělat ty desky jinak. Vylepšit vlastnosti klasické desky a přispět tím klukům, kteří si to dávají na té nejvyšší úrovni svého skateboardingu. V té době jsem to probíral s Drobkem z Bruntálu a dohodli jsme se společně vyzkoušet něco, co tu ještě nebylo. A tak proběhly první pokusy lepení uhlíkového vlákna (karbonu) na spodní vrstvu desky."
http://www.emotiveskateboards.com/
Přišlo období dvouletého zkoušení, jak to udělat vše co nejlépe, což nebylo vůbec fyzicky ani psychicky jednoduché. Velké díky patří úplně všem, kteří mě v průběhu podporovali, testovali, říkali mi co si myslí.
Najít ten nejvhodnější technologický postup, byla jedna z věcí, která zabrala nejvíce času...
Dělat skejtové prkna není součástí naší obživy. Posedávat ve skateparku a koukat na kluky, kteří to neskutečně zabíjí na prknech, co ti prošly rukama, to je to proč to děláme. To je ten nepopsatelný pocit.
* * *
Listopad 2009, delší ollie na ulici a pád na pravej bok - spojení dvou krčních obratlů k sobě! Náhrada meziobratlové plotýnky. Co se týče sportu, měl by jen plavat a dělat max turistiku. Každou volnou chvíli má pod nohama desku.
"První den po operaci jsem si v té zkurvené posteli s plastovým límcem na krku myslel, že je fakt všechno v prdeli. Doteď nevím jakým stylem mám poděkovat doktorům za povedenou operaci. Takže jsem dost přehodnotil hodnotu peněz a to, že človek může dělat to, co v životě miluje... Poznal jsem tam ten pocit, že si nezajezdím, nepřeletím funbox. Dnes si vážím každého ujetého metru na skejtu. Kluci dřou do krve a mně přijde jako samozřejmost je v tom, co milujou podpořit jak nejvíc můžu i na úkor svého pohodlí. Člověk pohodlí nepotřebuje... Potřebuju mít pocit, že to co dělám má smysl. Smysl, který nikdo kdo neskejtoval nepochopí."
"Skejt je můj život kámo, jak ti mám popisovat slovama to co miluju? To nejde... Jsem součástí, něčeho co mi dává neskutečnou radost ze života...." Zdena