Blackhills trip.

Jedu domů přes Olmik a jak vždycky se stavím u Kamila. To vždycky vymýšlíme co by, kdyby...

Sedím na showroomu, vychutnávám si svoje kafe, čumim do blba a ze zadu slyším jen:

K: "Jarys vole, kam pojedem?"

Se jen pousměju, vzpomenu si na podruhý vysypanej náboj a ráfek prasklej na dvou místech.

J: "Já tak doprdele s tím zadním kolem, co ty?"

K: "Nebuď kokot, pojeď..."

J: "Tak já nevím, jestli jseš maďar nebo co, tys mi nerozumněl?"

K: "Co když ti objednám nový kola a pak to nějak už vyřešíme, hmm?" 

J: "Tak Kamil vole, kam jedem?"

Moc jsem nemusel přemýšlet, protože jsem měl Blackhills vyhlídlé už nějakej pátek dopředu. Cestou jsme se ještě stavili na Eurobiku, kde si Boss musel zaladit pochůzky, aby měl za co živit rodinku. A mně na dloužek pěkně poladit nový kola, jinak bych byl v řiti, že jo. Hehehe.

Olmik - Brno - Friedrichshafen - 3h spaní - Eurobike - Francie - spaní na jakýmsi parkále - Digne les Bains a už jen pohoda na kole! - Jo ještě přezutí mojeho kola a pak až pohoda.

Takže jsem si otevřel pěkně Šeráčka a kontroloval tu srdcervoucí výměnu :)

Poprvé, když jsme vyjeli nad vesnici, kde všeho všudy žije tak 30 lidí a končí tady cesta, tak jsme teprve pochopili... Na jak krásné místo jsme se dostali. To jsme to ale viděli jen z dálky a nejezdili!

Po tom, co jsme jeli na opačnou stranu, než jsme měli teda... Tak jsme to omrkli v celé kráse a vydali se teda na tu správnou. Klasický plánování jak cyp. Ale o co jdeee, však pohoda, nic nás nehonilo. Otočka a palba směr správnej kopec!

Jenže jak se objevíš na na správné straně, začíná uplně jiná hra. Z dálky to vypadá jak pohodička! Myslím, že jsme tam našli 2 traily, kde jsem musel přemýšlet, jak to udělat abych se nerozjebal a nesletěl 50m kamsi do řitě. Snesl jsem tam no, ale to mi zvedlo spíš náladu, než by mě to sralo. Dlouho jsem nemusel z kola dolů. Je to trošku podobný ježdění jak v Utahu na Rampage. Jezdíš jen po ostrých hřebenech, kde fakt nechceš sletět dolu. 

Na druhou stranu... Můžeš si tam jezdit kam si ukážes, bez trailu. Je to tam skvělej freeride spot, na kterém s vyblbne uplně každej. Auto  zaparkovaný hned u začátku trailu, takže uvařit oběd, dát pěkně jedno vorošený, nebo spíš 3, spočnout a zas zpátky hore jezdit. Nikdo neřeší, že tam spíš parknutej u cesty a kempuješ. Krom jedné starší dámy, co nám francouzky vysvětlila - žádnej oheň, protože bylo zrovna hodně sucho prej. Když jsme přijeli tak chcalo jak cyp, ale dobrý, nebudem dělat problémy.

Po tom, co jsme projeli traily, tak jsme začli vymýšlet a hledat kde co by šlo sjet, skočit a všechno ostaní co tě napadne. To teprv začla ta pořádná prdel! Hlavně když jsem jel dolů a začlo mě to tahat do koryta... Říkám si "však pohoda, to nějak udělám!" Do tý doby, než tam na dně ležel nějakej zasranej had! Já se nějak úplně nebojím... Ale když ta svině zvedne hlavu a začne syčet, já jedu metr od ní, v hlavě scénář jak to mam zakouslé v krku... Když jsem došel za Kamilem, tak jsem moc nemluvil hehe. Za to on mi to dává sežrat až do teď!

Jezdit tu je fakt mega prdel, je fuk kudy... Ukážeš si a jdeš si pro to. Mokrý - suchý, je to fuk drží to stejně. Malej ráj na 3 dny, kdykoliv skočíš k autu na škopek, jídlo a jedeš hned zpět. Na každé bouli, v každým korýtku si zalítáš. Traily, stavení neřešíš. A to co tam na dojezdech někdo postavil je uplně pro jiný bezmozky, hehe.

Archail je fakt maličkej, takže pivíčka pěkně s sebou a vůbec nečekej, že ve vesnici najdeš živou duši. Nám se podařilo, jen jednou potkat pár lidí, co hráli petangue. Po tom, co na mě ta babka mrkla, bylo mi víc než jasný, co s tou koulí zamýšlí. Tak jsme se raděj hned zdekovali!

Všechno vyšlo v topu, žádný problémy... Ježdění strop! Kdybys chtěl nějaký info, piš, rád povím co vím. A co nevím si vymyslím hehehe.

Peace!