Po tom, co je teď každej storyteller, influencer a podobný kokotiny, aby lidi vypadali zajímavě a důležitě... Ikdyž ví vesměs hovno a jsou rádi, že si dosmýkaj prdel autem až k nejprofláklejšímu spotu. Udělaj si uplně stejný fotky, který má každej ocas a sbíraj srdíčka. Mám na salámu. Docela jsem ztratil chuť něco psát a dělat blog.
Nebýt vás, tak asi ani nic neudělám, ale ty vole tak vydatně otravný lidi jsem fakt nezažil :D Takže! Zaprvý musím poděkovat, jak jste neúnavní a pořád otravujete! Jelikož! Když mi dáváte najevo, že to chcete vidět, nemám moc na výběr... Vážím si toho, díky!
Takže...
Když ti přijde mail a ty se stručně dozvíš, že… Máš jet na měsíc fotit do Japonska pro Sherpas ride. Klasika, to už tu párkrát bylo, další přehec kecy. Jenže pak ti Vojta volá, že dáme schůzku, ať domluvíme ten termín. Říkám si oukej, dáme kafe a uvidíme.
O 3 měsíce později mi Vojta píše: „Můžeš letět ve čtvrtek?“ Tak se snažím přemýšlet, co je vlastně za den. Ty vole, však je pondělí a já jsem klasicky na horách. Tak mu píšu, že to fakt asi nedám… A o 7 dní později už sedím v letadle směr Sapporo. Totálně rozbitej přistávám v Sapporu, kde na mě má čekat Martin, se kterým mám jet do Kutchanu v Niseku.
Žádný data, žádnej signál… Oukeeej, tak je tu aspoň Wi-fi. Připojím se a zpráva od Martina: „Sorry nedávám to, jeď vlakem, je to v pohodě.“ Jasně, 2 přestupy a 3 hod na cestě. To je přesně to, co chceš po 19hod na cestě. S Martinem budeme určitě kámoši, po tom co mu hned na nádraží řeknu zdar a zlomím čelist, tím jsem si jistej.
Situace se, ale mění hned, jakmile vystoupím z vlaku a ve městě jsou 3 m bariéry ze sněhu. To mě mírně překvapilo. Ne, že bych to nečekal, ale hned jsem zapomněl lámat někomu čelist. Pár pivek, seznamovačka na baráku a ráno směr resort.
Hned ti říkám, že tam je hafo sněhu, jakože fakt moc… Na pár horách jsem už byl. Ale tohle je fakt hustý.
A to že padlo x dní po sobě 30-40 cm za den, to jen potvrdilo. Znáš to, jak si stěžuješ, že sněhu je málo a kdesi cosi. Tak tady jsem fňukal, že to je už zbytečně moc, že to ani nejede. Jak nabereš rychlost, situace se kompletně změní. Co oblouk, to 2-3 s bílá tma.
Jsem z toho na větvi, do prvního momentu, než trefím břízku ramenem. Pohodaaa, jsem tvrdej, tak to odpružím. Než se teda ráno probudím a cítím, že došlo včera ke kontaktu. 2 slivky na snídani, problém vyřešenej a jede se dál.
Ježdění s klukama byl fakt sen, navíc když tě berou na místa, kde sníh je pořád fresh, bez jedinný stopy. To se fakt fotí uplně jinak! Zárověň jsme věděli, že se o mě nemusí nikdo z pohledu bezpečnosti starat a říkat mi, kam jo a kam ne, protože už to nějakej pátek dělám.
Tak jsem si samozřejmě vybíral i spoty nejlepší na fotku a zároveň i ty top na pojezd dolů. Jenže to byla ta první zima. Letos už to bylo podruhý a na celou sezonu. A to už se děly jiný věci!
Najednou víš kama šlapat nahoru, kama to poslat dolu, tušíš tak nějak, kde co je a celý to ježdení se ti posouvá na uplně jinej level a zábavnost je vesmírná. V backcountry je totiž svět furt v pořádku, tam influencera nepotkáš.
Proto miluju to, co dělám... Všichni to milujem... Protože máme to štěstí, že tyhle věci můžem vidět, najít si je a pak si je užít naplno. Díky za to.
Co ti k tomu mám povídat...
A pak je velice, ale velice důležitý, že víš kam na sushi a pořádný wagyu, pivka a whisky! A to na horách bez lití moc nejde, nebudem si nic namlouvat. Nejhorší je lhát sám sobě hehe. Když máš top den, tak nějaký to pivko padne a k tomu whiska. To pak už kupuješ Nikku v plastových 4l kanystrech a pivko máš jen na zahnání žízně. A neodsuzuj whisku v plastu! 4l za 550ká maj svoje opodstatnění.
Tohle nejde nezmínit, ať je jak chce, můžou padat klidně hovna s hákama. Než si všechno vyzkoušíš, dáš si párty, ten day off se vždycky hodí aby jsi na to mohl vlítnout zas v plnym!
Nechi z toho dělat průvudce a radit ti co bys měl a neměl a kdesi cosi. Prostě sem dohodím pár fotek a jestli jste u toho ještě neusli, tak to v klidu dohrkněte.
Díky, jestli jste se dostali až sem, je to dlouhý... Vím.
Díky celé crew Sherpas ride, Otovi za Gara splitboards, Shogunovi za Tilak, Vláďovi za Fujifilm, Banymu za Vagus, Fišovi za Salomon, Elišce za to že to se mnou pořád táhne a všem které jsem měl to štěstí potkat a užít si na horách perfektní chvilky.
Peace Jara.