Proto jsem za klukama do Revy jel... Po snídani nahážeš věci do trucku a palba do resortu, kde jsme trávili 80% času.
Na splitech jsme to hecli 2x, napadla taková darda, že bylo o držku vůbec někam chodit. Největší jeba, když dojedeš v powder days do resortu a přivítá tě ...frontička...
První výšlap jsme s Jankem dali na Five fingers. Já jsem tam dement asi 80m před vrchem zlomil hůlky, to fakt chceš. Dovedeš si představit jak jsem byl nasranej? KUREVSKY!
Žádnej příjemnej výšlap... Hodíš hadry dolů, že půjdeš ve fleesce. Za 15min nasazuješ bundu, za 20 čepku, za 15 další bundu a stejně se nespotíš. Miluju severní stěny.
Nejvíc jsme toho zavdali stejně v resortu.
Jako věci jak 15m dropy - na to čumíš, jakože whattafak?! „To jako dropneš?“ „Jooo, na klid...“ Hehe, tak jo no, naklid tam Honzišť odpálí 15m cliff.
Honzik, Véna, Pire a Kubajs mi kázali a provedli mě kudy to jen šlo. A hlavně... Na mě pořád čekali. Takže všechny weedpauzy beze mě, hehe. Do snb mi nikdo dělat nebude, ale musím uznat, že „slowboarding“ je fakt ten správnej výraz, když jsi s bandou lyžařů. : )
Největší pecka v resortu je, že se tam každej hecuje, podporuje, všude slyšíš samé pořvávání. Je jedno na čem jezdíš... snb/ski fakt fuk. Dáváš ollie, točky, dropy, cokoliv... Z lana každej řve „Ooooh yeeeah, go for it maaaaan, cmooon!“
Úplně jinej svět, všichni co jezdí se podporujou a je to celý ve skvělým hecu! Nikde nepotkáš žádné závistivé pozéry! Připadne ti, že celej kopec je tvoje banda - tohle je přesně to, co potřebuješ zažít!
V Revy je úplně všecko – stěny, žlaby, pillowsy, lesíky, dropy... Ultra nejlepší playground prostě. Já fotil ježdění jen 2-3dny max, nechtělo se mi fotit, neměl jsem na to ani náladu. Chceš jen jezdit, nic víc - nic míň.
Nejvíc bylo, když mě s Kubajsem vzal Véna, Honzišť a Pire na spot, kterej měli pro sebe schovanej. SEN! Až na to, že jsme se tam museli dropnout ze skalky, což jsem vůbec nečekal a úplně teda ani nechtěl. Ale když Véna ze spodu řve „Pičo dělej nebo tam pro tebe vylezu“ a z vrchu Honzišť „Dělej nebo tě tam shodim!“ tak není moc na výběr no.
Veny to zabíjel všecko v hrozných morech... Cokoliv poslal, tak jsem vůbec nevěděl která bije.
Když se už smiřujěš s tím, jaké mory kluci dávaj... Tak tam véna pošle z cliffu supermana... Whaaat!?
Spot zašitej za resortem, kde nebyla ani noha. Top skála kterou kluci vyshredili snad celou a nenechali na ní místo bez stopy!
Honzišť 360 no... A Kubajzovi jsme nakecali hovna, tak si místo grabu z 8m, vyslal drop na dobrých 13-14m. Hahahaaaa - sry bro : ))
Hlavně jsem vůbec nechápal co tam ty ho-va-da předváděli. Já na to čumím v editech a oni to tam posílaj jak nic... Rok, co jsem kluky neviděl, tak proběhl totální progres!!! Ale sám na sobě jsem viděl a pochopil proč. Nevím co k tomu mám víc psát...
Cestou jsme pak dali ještě nějaký pow pow zatáčky. A večer se vyvalit do výřivky na bazéně.
Další pecka byla, když mě kluci vzali na Rogers Pass, to je jinej level toho „být v horách“. Dojedeš na parkál a 60km kolem tebe není nic, jen Rockies.
Nahodíš splita a meteš. Dali jsme výšlap na Mt. Macdonald. Až na to, že jsem se málem zblil, když jsem viděl kluky, jak na těch lyžích do toho kopce běhaj...
To máš tak, když tam jsi jen kvůli ježdění a nic jiného neděláš.
Každopádně mám taky nejhorší zážitek na horách. Dojdeš skoro pod vrchol, začneš dávat dolu pásy... A najednou grrřřřřřžžžžžžch. Celý to pod náma sedne o 5cm a v těch sedech se rozjede mapa prasklin.
Vůbec kurva nevíš, co se děje, co se dít bude a co máš dělat. Stojíš ani necekneš, čekáš co bude... Pod tebou ještě Maty s Ušim. Fakt shit!
Říkám: „Co to kurva?!?!“
Honzišť: „Hora promluvila, hehe.“
Véna: „Hany, to není dobrý, tady by jsme být neměli. Ale to si jen sedlo na tu skálu...“
Pire: „Jedem ne?“
Maty 80m pod náma řve: „Slyšeli jste to taky?! Jsem si zasral, hahaaa.“
V ten moment mi fakt neřišlo vtipné ani to, když Uši začal, že to ubalí, že nikam bez brčka nejede... Všichni jsme měli komplet BC výbavu, ale kdyby se to posralo, tak se vezem tak do hrobu. Fakt není prdel, lozit někam sám, když o tom víš hovno, dávejte na sebe bacha a myslete i na své okolí!!! Kluci o horách ví hodně, ale i tohle se stát může.
Byl jsem posranej! Fakt jsem měl kurevskej strach! Je dost těžký, zůstat v klidu a nevymýšlet bůhví jaké kraviny. Tam není žádná horská, která by ti pomohla. Buď si pomůžeš sám, nebo jseš v prdeli.
Ale jakmile jsi to odpálil dolů, tak to bylo už jinde. To máš pak v palici úplně jinej bordel.: )
A Poslední den ježdění byl Heliboarding ve Whistleru, kterej nám zařídil Ondra Hlaváček. A já jsem za to nejvíc vděčněj! Zažít něco takovýho, byl můj největší sen. Tím tuplem, když s ničím nepočítáš a pár hodin před odjezdem ti Ondra řekne, že odpadli 2 lidi. Jestli jako nechcem na Heli.
?!?!?!Whaaat the fuuuck?!?!?!
To už si pak s Jankem jedeš pořád dokola...
Švihneš desku do železnýho koše, připlazíš se, nasedneš... FOKIN DREAM!
Letíš nad Coast Mountais a vůbec nepobíráš, co to je za nádheru, vidět to vše ze vzduchu. Najednou si připadneš ty ten obrovskej, ikdyž jsi tam pořád ta nejzanedbatelnější věc. Heli nás vyhodila na Mt. Rainbow...
Rachot, bordel, vítr jak debil, všude sníh, mává to s tebou jak s hadrem v kýblu... Za 3s je najednou ticho a nikdo z nás ani necekne, protože...
Tady jsme si dvakrát dali pojezd a šlápli zpět na splitech.
Z vrchu pak až dolů do Whistleru.
Fotky z toho žádný nemám, to ti snad nemusím vysvětlovat ne? Nic, mažu ven fotit a ty táhni taky něco dělat a neseď u toho komplu. Peace
Je toho mrda prostě no, nemůžu to sem nenarvat...
