Nějakej ten pátek před tím než jsem se zdekoval do Kanady jsem se namotal do focení s mistriní světa v paraglidingu, Klaudií Bulgakow. Neměl jsem na to love ani čas, ale taky jsem neměl ani pomyšlení říct, že ne...
Letenka Praha - Barca, kde mě nabrali kluci a jeli jsme směr Áger, malé městečko kdesik v Katalánsku, kde anglicky nemluví nikdo a nikdo nemluví ani španělsky, což mě bylo teda docela u prdele, protože ani já ne :D
Pivka ze startu vzaly za své, dlouho jsem takový chcanky nepil, takže pivka mínus uplnej... Ale pod apartmánem nás zachráníl starej pardál, kterej v báru nalíval vermut! Vždycky to vytáhl z podpulta, k tomu nějaký sardinky naložený v oleji a víc jsem krom foťáku a Klaudie nepotřeboval.
Říkal jsem si, že focení paraglidingu bude hodně dobrej zážitek s luxusníma fotkama celkem zadara... Potom co mi Klaudi řekla, že budu lítat na tandemu za ní, jinak neuděláme vůbec nic, jsem byl ještě nadšenější než na začátku. Luxus byl jak jsem byl přivázanej ke svému pilotovi a Klaudi mi před rozletem řekla, že umí jen katalánsky... Takže domluva jak z jeskyně s šermováním ruk a angličtiny, které nerozuměl borec ani hovno.
Takže první let na západ slunka trval asi tak 20 minut při kterých jsme se snažili Klaudii dohnat na jejím super sportovním padáku... Ve dvou na jednom křídle, které nás ani nevyneslo a letěli jsme smykem tak akorát dolu. Dobrééé, 3 fotky, přesně tak jsem si to představoval! Hlavně když lítáš nějakých 60 km/h točíš se jak ve spirále jen abys našel termiku, která tě vynese nahoru. Všecko v pohodě uplně, až na detail, že když máš foťák u oka, tak ti je na grcku během 2 minut a neuděláš s tím nic.
Naštěstí Klaudii zaujaly 2 fotky, co byli podle ní použitelné pro sponzory i do rozhovorů pro časopisy. Na první den oukej, na to, že jsem to nikdy nefotil a nevěděl jsem, která bije. Menší průser byl, že 3 dny pak nebylo počasí na lítání a zbývaly poslední 2 dny před odletem domů, to už taková prdel nebyla.
Jeden den jsme tak zkusili fotit s tím, že budu dole a nepoletím a Klaudi zkusí proletět nad jedním kostelem co našla v horách. Párkrát proletěla nad střechou, ale pořád to bylo dost vysoko aby to na fotce vypadalo dobře, tak jsme to po vysílačce nahecovali a Klaudi to vyhrotila a nad střechou proletěla asi ve výšce 2 m.
To ve mě solidně hrklo, že to je v prdeli, že se teď rozšlehá na hadry a je hotovo. Ten průlet dala jak starej messerschmitt na jistotu, dala mi ho tam pak ještě jednou a šli jsme spokojeně domů. Teda já... Klaudi si to slítla dolu a počkala na mě dole na louce.
Poslední den jsme protáhli a já místo toho abych jel do Barcy na letiště, tak jsem souhlasil, že to s Klaudi dám zpět autem až do Prahy. Díky bohu se nám podařilo poslední den vyletět a udělat pár dalších fotek, co za něco stály!
Každopádně když už jdeš lítat, tak ti doporučuju a to kurva vřele, nebuď takovej chuj jak já a nelítej v kraťasech! Moje rozjebané kolena, byly během 20 minut modré a za hodinu jsem je už skoro necítil, hehe... To už ti pak to, že máš foťák u ksichtu a po pár minutách ti je na šavlu přijde jako ten nejmenší problém.
Je to hodně velkej zážitek, takhle fotit...
Zaprvé - Nejtěžší věc, kterou jsem kdy fotil a nemyslím si, že budu fotit těžší věc. Jedině s Klaudi další projekt, kterej má v plánu.
Zadruhé - Vidět svět z téhle perspektivy je úplnej nářez.
Zatřetí - Jsem se fakt nedogrcal!
Začtvrté - Zmrzlé kolena ti dovolí přistát asi tak přímo na frasnu, protože prostě nefungujou. A na záda ti spadne pilot, kterej měl slušných 100 kg.
Zapáté - Vysoká návykovost na vermut!
Je to skvělej pocit být tam nahoře, létat... Je to jeden z nejlepších pocitů, které mi focení zatím dalo. Peace
