Když mi zazvonil telefon od Kotyho, jestli bych měl zájem fotit tradiční skláře... Nemohl jsem odmítnout! Každej člověk co umí svoje řemeslo, je pro mě jako dar z nebe.
Byli jsme točit a fotit pro Meduse - exkluzivni vodní dýmky. Nechci, ale psát o produktu. Je jasný, že je samozřejmě high-end záležitostí, kterou stejně my - normální lidi, doma nikdy mít nebudem.
Pro mě byl neuvěřitelnej zážitek být od začátku po boku tradičních sklářů z Květné.
Nechci se tady propisovat tím, jak celý proces funguje, protože mě mnohem víc zajímali borci a jejich přístup k práci a životu.
Takže jen ve zkratce...
Začína se tvarováním dřevěné formy z dubového dřeva naloženého ve vodní lázní, která bude sloužit pro finální formu pro skláře.
A tím se dostavám už na plac k borcům co dýmky foukají do skleněné podoby, abych to zbytečně neprodlužoval :D. Nechce se mi rozpitvávat a popisovat výrobu, stejně o tom vím relativně hovno.
Mnohem větší prdel byla poslouchat chlapy u pece.
Vstávat, aby jsi na 5:00 ráno byl u pece je trošku jinej hec! Kor když večer dáš pár pohraničních piv :). Chlapi makaj od 5:00 do 14:00. Já si myslím, že jsem člověk se kterým je relativně každej v pohodě a u focení je prdel a pohoda. Jenže takhle z rána, samozřejmě nejsem úplně fresh a nějakou hoďku mi zabralo, než jsem pochopil, kde jsem a co je po mě potřeba.
Do no not mi hrála i docela nečekaná odpověď pardálů, na můj pozdrav.
"Dobrý ráno chlapi."
"Zdar. Kurva, co tu chceš s tim foťakem?"
Tak jsem si říkal, pohoda s těma si budu rozumět, jsem taky od rány. Nenechal jsem se vykolejit a pokračoval jsem v probourávání ledů.
"Chlapi ja jsem Jara, dneska s Váma budu makat a nafotíme, jak foukáte ty vodní dýmky."
"Říkám, ti bež s tim foťákem doprdele, mě fotit nebudeš."
Jooo ahááá... Po druhý větě, už tak v pohodě nejsem, protože největší borec fakt vypadá, že mě akorát tak do té pece narve.
Je zbytečný popisovat, kolikrát mě vyfuckoval, než se mi ho pomalu s každým cígem podařilo dostat na moji stranu. Ale to se není čemu divit, takovouhle dřinu dělají fakt jen ti nejotrlejší. Nic moc, pro dnešní děvčata, které mají náhodou narostlé malé koule.
Mít takovejhle talent a sílu na to, fouknout tu baňku! To z fotek nevypadá nijak těžcě. Ale foukat do tyče, na které je rozžhavené sklo a celé to váží 2-3kg s rychlostí a přesností, tak aby sklo nezatuhlo a nebylo k vyhození je fakt neuvěřitelněj kousek dřiny.
Foukat, tvarovat, zahřívat, dát do formy...
Ten proces je fakt náročněj. Celý den v neskutečným vedru, nemáš před tím kam utéct. Chlapi povídali, jak kdysi dávno mohli ještě popíjet při práci pivo. Nějakou 10ku na doplnění iontů... Pak jim začli vařit slabší 8čku a s příchodem Evropské unie, si teď musí dělat rozpustné šumáky do vody.
"Jo, šlo to srat... A teď tu musíme pit tady ty sladký sračky, aspoň, že ty cíga nám ještě nezakázali."
"Za chvilu fajront chlapi!"
"Dem na pivo, ja su vyprahlej jak pušť!"
"No kurva! Ať už jsme tam!"
Pro 99% lidí je nepodstatné kde jejich "dárek" vznikl. Málo kdo se zajímá o to, kdo za těma neskutečnýma produktama stojí.
A já jsem strašně rád, že se můžu, ač nepatrně podělit o to... Kdou jsou tihle moji hrdinové a neskuteční dříči o kterých obyčejnej člověk nemá ani ponětí, že jsou.
Respekt.